Minule jsme se věnovali zákazu zbraní v Austrálii a dnes přijde na řadu druhý, a také velmi dobře známí, případ extrémního zpřísnění zákonů upravující držení zbraní. Tou zemí je Velká Británie, a pokud víte, jaký byl vývoj v Austrálii, nemůže vás Britská cesta vůbec překvapit, protože i ta je lemována šílenými střelci a následnými prudkými reakcemi jak politiků, tak samotných občanů.

Pokud Australanům stačil jeden incident pro dramatické zpřísnění zbraňových zákonů, pak Velká Británie potřebovala podobné incidenty dva. Výsledek byl ale prakticky stejný a proto se i Británie zařadila do kategorie zemí beze zbraní. Abychom lépe pochopili kontext, uvedu nejdříve stručnou historii a následně si rozebereme vývoj na příkladu jednoho ukazatele.

Neštěstí + prudká reakce = klasika jako v Austrálii

Je 19. srpna, 1987, jsme v malém městečku Hungeford, cca 70km západně od Londýna, a právě tady zabíjí Michael Ryan celkem 15 lidí a 15 dalších zraní. Za normálních okolností by to byla pouze obrovská tragédie, ale v tomto případě použil útočník dvě poloautomatické pušky a jednu pistoli, vše v legálním držení. To znamená jediné – použité střelivo bude recyklováno a znovu využito, tentokrát pro zbraně používané na politické scéně. Následující rok (1988) britský parlament schválil zákaz dávkou střílejících zbraní a výkonných samonabíjecích pušek. (1)(5)

Druhá událost se odehrála v roce 1996, kdy ve Skotsku zabil Thomas Hamilton 16 dětí a jejich učitelku. Ke spáchání, tohoto zavrženíhodného činu, použil dvě pušky a čtyři pistole, které měl v legálním držení a proto se, prakticky automaticky, rozjel stejný proces, jako v roce 1987. Měsíc po této hrůzné události podepsalo tři čtvrtě milionu lidí petici za zpřísnění zbraňových zákonů. Následoval zcela nekompromisní první dodatek zákona o zbraních, který znamenal zákaz osobního vlastnictví všech zbraní s výjimkou jednoranných malorážek. V druhém dodatku, který byl schválen téhož roku, byly zakázány malorážky. Zůstaly pouze tři typy střelných zbraní, které je od roku 1997 možné vlastnit – předovky, historické zbraně a konkrétní typy sportovních zbraní. Ve Velké Británii tedy není možné vlastnit žádnou střelnou zbraň  za účelem své ochrany. (1)(6)

Zbraně v akci

Hodnotit jestli zákaz zbraní měl, nebo neměl význam, asi mohou jen Britové podle toho, jak se nyní cítí ve své zemi. Já jsem opět vybral dva zajímavé ukazatele, které mohou situaci za Lamanšským průlivem trochu více přiblížit.

První graf uvádí počty zabití střelnou zbraní od roku 1996 do roku 2011. Byť je po restrikci v roce 1997 vidět citelný pokles, nastupuje stejně prudký nárůst v roce 2000. Obecně lze říci, že hodnoty oscilují kolem hodnoty 36 s tím, že skutečný průměr je necelých 42 vražd střelnou zbraní ročně. Ačkoliv jsou tedy zbraně mezi obyvatelstvem zakázány, drží se počty vražd pomocí tohoto prostředku stále stejné úrovně po delší dobu. Nutno však dodat, že vzhledem k počtu obyvatel (necelých 61 milionů) jde objektivně o velmi nízké číslo.

graf-GB-guns

Graf č.1 – Počet zabití střelnou zbraní (3)

Druhý graf v pořadí uvádí celkový počet vražd od roku 1999 do roku 2012. Zde je vidět jistý nárůst, který se zastavil na přelomu let 2002 a 2003, po kterém nastává mírný, ale o to vytrvalejší pokles. Celkový pokles mezi lety 1999 a 2012 se přehoupl lehce přes 20%, což je v rámci jedné dekády velmi slušný výsledek.

graf-GB-vrazdy

Graf č.2 – Počet zabití obecně (jakákoliv metoda) (4)

Z uvedených grafů mi vyplívá, že je velmi těžké hledat vazbu mezi zákazem zbraní a poklesem vražd v zemi. Spíš situace nasvědčuje obecnému zlepšení bezpečnostní situace v zemi než pozitivnímu vlivu zákazu zbraní. Zároveň je pak zřejmé, že ať jsou zbraně k dispozici legálně, nebo ne, hladina vražd za použití tohoto nástroje se ustálí na určité hladině, kolem které dokáže oscilovat celé roky.

Dlouhodobý pohled

Na závěr bych rád uvedl statistiku, která zobrazuje násilné činy (obecně) ve Velké Británii a jejich vývoj od roku 1982.

violent_acts-GB(7)

Z grafu je patrné, že jak zpřísnění, tak absolutní zákaz nemá na počet násilných činů v zemi prakticky žádný pozitivní vliv. Naopak po celkovém zákazu počet těchto činů dokonce rapidně vzrostl. Stejně jako u vražd, tak i zde svítá na lepší časy a ačkoliv se občané této země nemohou bránit střelnými zbraněmi, počet těchto skutků klesá, což je samozřejmě vždy dobrá zpráva.

Závěr

Nelze se ubránit dojmu, že extrém v podobě zákazu legálního držení střelných zbraní neplní tak docela svůj původní záměr. Stejně jako tomu bylo v Austrálii, tak i ve Velké Británii nevidím z pohledu počtu násilných skutků, vražd obecně, nebo vražd střelnou zbraní, žádný významný posun k lepšímu bezprostředně po zákazu a ani mnoho let po něm. Kriminalita nevymizela a při volbě zbraně se pouze změnili preference. Jak se u nás říká: „Kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde.“.

Co vidím jako mimořádně nebezpečné je, a opět to ukazují oba zmíněné dvě země, že po útoku šíleného střelce, nebo po běsnění teroristů, politici, někdy i samotní občané, tíhnou k radikálnímu omezení střelných zbraní v daném státě. To je velmi nebezpečný precedent, protože každý důležitý zákon, jakým odzbrojení občanů země rozhodně je, by neměl být vytvořen, projednán a odsouhlasen v afektu a pod vlivem vroucích emocí, a to nejlépe tak rychle jak jen je to možné. O to hůře, že takové změny už se dají jen velmi těžko vrátit zpět.

Zdroje

(1) NYMAG.com – http://nymag.com/daily/intelligencer/2015/10/how-australia-and-britain-tackled-gun-violence.html

(2) Gunpolicy.org – http://www.gunpolicy.org/firearms/region/united-kingdom

(3) Alpers, Philip, Marcus Wilson, Amélie Rossetti and Daniel Salinas. 2016. Guns in the United Kingdom: Gun Homicides. Sydney School of Public Health, The University of Sydney. GunPolicy.org, 23 February. Accessed 7 March 2016. at: http://www.gunpolicy.org/firearms/compareyears/192/number_of_gun_homicides

(4) Alpers, Philip, Marcus Wilson, Amélie Rossetti and Daniel Salinas. 2016. Guns in the United Kingdom: Homicides (any method). Sydney School of Public Health, The University of Sydney. GunPolicy.org, 23 February. Accessed 7 March 2016. at: http://www.gunpolicy.org/firearms/compareyears/192/number_of_homicides_any_method

(5) Wikipedia.org: Hungerford massacre –  https://en.wikipedia.org/wiki/Hungerford_massacre

(6) Wikipedia.org: Dunblane massacre – https://en.wikipedia.org/wiki/Dunblane_school_massacre

(7) gunfacts.info: Guns in other countries – http://www.gunfacts.info/gun-control-myths/guns-in-other-countries/

(8) The Guardian – http://www.theguardian.com/commentisfree/2016/mar/13/the-guardian-view-on-gun-control-good-came-from-the-evil-of-dunblane