Výchozí nastavení

Vlivem zásadních událostí se může v podstatě každému stát, že se zlepšování ve střelbě nemůže věnovat tak, jak by chtěl. Pokud se tak stane, není vůbec od věci vše si pěkně poctivě zopakovat. Tím se dostáváme do situace, ve které jsem se ocitl právě já sám, protože jsem si po období velmi občasného střílení (sotva 1000 vystřílených nábojů v uplynulém roce) potřeboval vše tak nějak občerstvit. Spojil jsem tedy příjemné s užitečným a obnovil si tak základní dovednosti na vstupním kurzu Pistole úroveň 1 – Bezpečnost a taktika při obranné střelbě od RDA (Raid and Defense Academy).

Celým kurzem prováděl hlavní instruktor Petr Mrňa, který od první chvíle nemohl nechat nikoho z účastníků na pochybách o tom, že ví, o čem mluví, proto si hned během prvních minut vybudoval dostatečnou (a velmi žádoucí) neformální autoritu. Vše, co řekl během celého výukového dne, mělo hlavu a patu se špetkou velmi sympatického humoru. Petr zcela přirozeně skloubil profesionalitu a vážnost kurzu s humorem a občasným odlehčením situace.

Kurz bývá standardně rozdělen do dvou bloků po třech hodinách s 30min pauzou na oběd uprostřed. V našem případě se však kvůli počasí jelo v kuse bez větší pauzy na oběd, protože spíše než riskovat hlad jsme nechtěli riskovat prudký déšť, který, s těžkými mraky nad hlavou, hrozil prakticky každou minutou.

Než přejdeme k samotnému průběhu kurzu, pozastavil bych se u vybavení. Kromě klasické kombinace (pistole, brýle, sluchátka, pouzdro,…) je doporučeno 200 nábojů, přičemž odhaduji, že jsme celkem vystříleli  cca 250 kusů, proto radši přibalte jednu, nebo dvě padesátky navíc. Co se týče zásobníků, bohatě si vystačíte se dvěma kusy, byť doporučovány jsou tři. Teoreticky můžete jeden přibalit jen jako rezervní, ale reálně ho nevyužijete.

Průběh kurzu

Po standardních formalitách a prezenčce se začátek nesl v duchu klasického „rozstřelu“, následovala manipulace se zbraní, u které mnohé účastníky překvapila jedna ze zajímavostí tohoto kurzu, protože po víceméně klasickém vybití zbraně NEnásledovala rána jistoty. Ano je to tak, po vyjmutí zásobníku, kontrole komory a zásobníkové šachty následovalo stažení závěru a uložení zbraně do pouzdra. Po praktické ukázce tohoto postupu následoval dotaz, zda někomu něco chybělo. Spontánní výkřik „rána jistoty“ na sebe nenechal dlouho čekat. Argumentem proč nedokončit kontrolu zbraně ránou jistoty byl především poznatek z praxe, kdy se údajně většina nehod stává právě při ráně jistoty. Přiznávám, že jsem se s něčím takovým setkal poprvé a byl to obrovský nezvyk, přesto není od věci minimálně vyzkoušet něco nového a toto rozhodně novátorské je.

Po bezpečné manipulaci už v rychlém sledu následovalo jedno cvičení za druhým a to vše prokládané nezbytnou teorií. Poctivá instruktáž práce se spouští, mířená střelba a pak rovnou na tasení rozdělené do tří fází:

  1. fáze je ruka na zbrani
  2. fáze je vcelku volně definována tak, že zde může být zbraň v pohotovostní poloze, příp. rovnou namířená na cíl
  3. fáze pak znamená, že zbraň je definitivně namířená na cíl

Právě druhá fáze, která neměla striktní vymezení, mi ze začátku dělala menší potíže a nebyl jsem jediný. Po druhé fázi tak během prvních pokusů následovali tázavé pohledy, nebo menší zmatky, protože každý vlastně mohl druhou fázi dokončit jinak. Chápu, že i v reálu budeme reagovat dle situace, ale v rámci výcviku bych raději jasně definoval cílový stav, ale to je skutečně jen můj dojem.

Už jsme rozebrali pomalu třetinu kurzu a ještě jsem neodpověděl na standardní otázku všech recenzí: „Na co se střílí?„. Během celého kurzu jsme stříleli na jeden typ papírových terčů z dílny RDA. Jde o siluetu vytvarovanou z kartonu s perforací vyznačující vitální zónu. Vitální zóna je vyznačena jen decentně a i při střelbě na velmi krátkou vzdálenost, je relativně těžko rozeznatelná. Sice je horší identifikovat přesně zásahovou zónu, na druhou stranu tím, že je velmi dobře rozeznatelná silueta, se zdá střelba o něco realističtější, protože střílím na siluetu do míst, kde čekám vitální zónu, nikoliv na luxusně vyznačený obdélník/ovál jako u ostatních terčů. Terč tedy určitě doporučuji vyzkoušet jako zajímavou alternativu. Níže pak pro úplnost uvádím tabulku rozměrů terče, který podle všeho odpovídá reálné postavě střední velikosti.

Rozdíly postavy na terči RDA proti reálu
Postava na terči RDA (cm) Reálná (moje-vyšší) postava (cm)
Výška trupu od pasu k temeni hlavy 76,4 82
Šíře ramen 46,2 43

Už víme, na co se střílí, ale ještě nevíme kde. Byť jsem této otázce věnoval u předchozích recenzí minimum prostoru, nyní musím udělat výjimku. Střelnice Hrobčice, resp. část kde probíhal kurz, mi popravdě nepadla příliš do oka. A možná zaplať pánbůh, protože bez brýlí, by zde o oči rozhodně jít mohlo. Jde o to, že z mého pohledu je střelnice v naprosto tragickém stavu. Když pominu kovovou konstrukci, na kterou se připevňují terče, tak samotné dopadiště bych popsal jako něco mezi kamenolomem a skládkou. Přímo v úrovni terčů leží velké balvany pohozené na ledabyle poskládaných pneumatikách. Na obrázku níže jsou tyto „kamínky“ krásně vidět a upřímně mít obří kámen přímo pod terčem není rozhodně něco, co byste tam chtěli mít, protože nemusíte být expert v oboru balistika, abyste si uvědomili, co asi bude dělat kulka vystřelená přímo do takového balvanu. Možná jsem až zbytečně přísný, ale zvláště pohled na terče a dopadiště za nimi je opravdu velmi smutný a halda smetí v levé části střelnice (viz úvodní foto) tuto scenérii jen, ve špatném slova smyslu, dokresluje.

RDA-strelnice-close

Střelnice Hrobčice

Tím jsme lehce odběhli od střílení, proto budeme pokračovat tam, kde jsme skončili. Po tasení totiž následovala další zajímavost, kterou jsem viděl až na tomto kurzu, byť v americké literatuře se velmi často zmiňuje. Jde o takzvanou „low ready position„, což je v podstatě snížení namířené zbraně se snahou zlepšit výhled na cíl a mít tak větší výhled pro jeho následnou kontrolu. Po nacvičení tohoto prvku následovalo ovládání resetu spouště a důkladná kontrola okolí po střelbě.

Vše se tedy velmi pěkně nabalovalo a přidávala se, velmi srozumitelně a pochopitelně, jedna součást komplexní mozaiky za druhou. Tím dalším, co mě zaujalo, bylo přebíjení. Zde se totiž objevil další unikát, a sice imitace. Její smysl tkví v tom, že pokud vystřílíte absolutně vše, co máte, nehodíte ručník do ringu (nebo vybitou pistoli proti útočníkovi), ale pokračujete jako by jste nabíjeli další zásobník. Imitace pak proběhne tak, že po dostřílení posledního zásobníku šaháte pro další, který už tam však není. Vy ale v rychlosti uděláte pohyb jako byste nahmátli zásobník s náboji, dali ho do zbraně a stáhli závěr. Po teoretické ukázce instruktor vtipně dodává, že aby bylo toto „divadlo“ dokonalé, nesmíte zmáčknout spoušť, po čemž by následovalo kovové cvaknutí naprázdno.

Poslední trojice cvičebních okruhů se nesla v duchu odstraňování závad, přenášení míření z jednoho cíle na druhý a také závěrečné simulace reálného problému. Na úplný závěr pak přišlo konečné vyhodnocení, na kterém měli všichni účastníci možnost vyjádřit se k proběhlému kurzu. Stejně jako v mé recenzi, ani zde nepadla žádná zásadní negativa, tedy kromě špatného technického stavu střelnice, což samozřejmě nemusí být nutně chyba instruktorů.

Shrnutí

Kurz se odvíjel velmi svižným tempem, vše na sebe logicky navazovalo a zároveň se látka smysluplně nabalovala a rozšiřovala. Je vidět, že jde o logicky propracovaný koncept, který má svůj řád, což je samozřejmě pro komplexní výcvik zcela zásadní. Co se týče konkrétních probraných cvičení, tak mezi velmi zajímavé speciality tohoto kurzu rozhodně řadím vybití zbraně bez rány jistoty, kontrolu cíle snížením namířené zbraně a imitaci při přebití. Ať jste si o těchto postupech jen četli, jako já, nebo jste vůči nim byli skeptičtí, na každý pád si je doporučuji minimálně vyzkoušet.

Podtrženo sečteno, kurz Pistole úroveň 1 od RDA je velmi výhodná záležitost, jednak kvůli výbornému instruktorovi Petrovi Mrňovi a také kvůli obecnému velmi dobrému poměru cena/výkon. K vytvoření kvalitního kurzu ve skutečnosti není potřeba mnoho, stačí dobrý instruktor a dobrý koncept výuky. Oboje tento kurz má a proto ho nemohu než doporučit a pokud chlapci z RDA dodrží svůj slib, že s nevalným stavem střelnice „něco udělají“, pak nezbude ani ta nejmenší pochybnost.

Klady a zápory

+ velmi sympatická forma s umně vybalancovaným vtipem a zároveň profesionální vážností

+ poctivě připravená osnova kurzu, která na sebe jednotlivé dovednosti logicky nabaluje

– stav střelnice, na které se kurz pořádal, byl skutečně na pováženou