Jak si možná pamatujete z mé recenze „KáJedničky„, na kurzy Akademie Aegis není vůbec jednoduché se dostat. Přesto se na mě, vcelku nečekaně, usmálo štěstí a z pozice náhradníka jsem se posunul až na post regulérního účastníka, zřejmě posledního kurzu K2 této sezóny.

Kurzem opět prováděl Martin Hradecký a Aleš Vondráček a již ze začátku můžu prozradit, že neztratili nic z toho, čím excelovali na základním kurzu K1. Byli opět skvěle sehraní, místy vtipní a samozřejmě i příslovečně přísní.

Co se týče vybavení, zde bych zmínil, že kromě standardních věcí, jako je pistole, dvě pouzdra na zásobníky, tři kusy zásobníků, brýle, sluchátka atd. doporučuji přibalit něco na poznámky. Probíraných technik je tolik a v tolika variacích, že pokoušet se lovit vše po kurzu z paměti bude od vašeho mozku vyžadovat slušnou mentální akrobacii.

Průběh kurzu

Nyní už se pusťme do obsahu kurzu. Ten byl podobně jako K1 velmi nabitý a v obou dnech je velmi solidní množství nových technik. Vše začíná stručnou revizí úvodního kurzu, jak jinak, než rozehřívacím rozstřílením. Při měnící se vzdálenosti se mění i velikost cíle a do toho všeho jste neustále pod bedlivým dozorem, který hlídá, jak nabíjíte, vybíjíte, bezpečně manipulujete se zbraní atd. Rituální dehonestace před nastoupenou „jednotkou“ se bát nemusíte, protože instruktoři shrnou chyby v rámci promluvy ke skupině a vy tak spíše dostanete šanci sáhnout si do svědomí. Hned v úvodu tak máte velmi cennou příležitost uvědomit si, jak zvládáte látku z K1. Pokud identifikujete sami, nebo i třeba na základě připomínek od jednoho z instruktorů, vlastní slabiny, jste na nejlepší cestě ke zlepšení.

První novinkou byl pro mě „pád„, který následoval po kleku. Jde o nouzové řešení krizové situace, kdy jdete k zemi spíše nedobrovolně. Abyste nepadli jak pytel cihel, a definitivně se tak vyřadili z boje, pomůže vám tato relativně jednoduchá technika. Spočívá ve snížení těžiště a následnému pádu na zem přes patu. Při správném provedení je náraz nepatrný a zbývá se tak soustředit na dvě kritická místa. Tím první je zpevnit krk a přidržet bradu u hrudníku tak, abyste neriskovali úder týlem o zem. Druhé místo je přiražení pat co nejblíže k trupu čímž vám stehna vytvoří mantinely pro následnou střelbu a neriskujete tak střelbu do vlastních nohou.

Po pádu následovala jedna technika za druhou s tím, že jsem jich celkem napočítal deset. Dostanete se tak od střelby jednou rukou až po střelbu zpoza krytu. Většina technik vyžadovala o poznání více aktivity a pohybu oproti relativně statickému úvodnímu kurzu. Z toho důvodu počítejte s tím, že budete často klekat a vstávat, střílet po pohybu a za pohybu. To vše si na některých vyžádá daň v podobě vyšší míry únavy, která se druhý den odpoledne začala hojně projevovat. Zde můžu jen doporučit nepodcenit zásoby a mít dostatek jídla a pití, protože s půllitrovkou coca-coly a dvou tatrankách to opravdu nebude tak jednoduché.

Nerad bych vás nudil vyjmenováváním všech probíraných technik, proto bych raději zmínil závěrečnou část kurzu, která se sestávala ze střelby z poza krytu. Celkově šlo o pět různých typů krytů a díky tomu jste měli možnost prakticky vyzkoušet využitelnost nově naučených technik od střelby z kleku až po leh. Různé tvary a velikosti překážek vás zároveň v některých případech donutili mírně improvizovat, což opět posunulo schopnost využít kryt o další úroveň směrem nahoru.

Mimo vydatné praktické části bych měl také zmínit část, ve které se vůbec nestřílelo, a přesto by to bez ní nebylo ono. Kurz byl opět doplněn o dva teoretické bloky zařazené každý den těsně za oběd, což je bez pochyb rozumná volba. První blok se týkal střeliva a nejpřínosnější mi přišlo především vyvrácení spousty mýtů, se kterými se člověk může setkat na nejednom fóru. Uděláte si tak jasno v účinnosti jednotlivých typů nábojů, jaký byl jejich původní účel a proč jsou, nebo nejsou vhodná pro obrannou střelbu. Druhý blok byl věnován doplňujícímu vybavení, kde se rámcově dozvíte o vhodných doplňcích od svítilny po teleskopický obušek. Obě teoretické části jsou jednoznačně obohacující a pomohou vám zorientovat se v nepřeberném množství názorů, na které můžete narazit v různých videích na YouTube, nebo diskuzních fórech.

Snad v žádném komerčním kurzu již dnes nemůže chybět modelová situace, nebo alespoň zajímavý dril. Ani u Aegis nebudete ochuzeni, ale pokud ode mne čekáte detaily, abyste se případně mohli připravit a zazářit, tak vás bohužel zklamu, protože potom bych vás zbytečně okrádal o podstatnou část kurzu. Co však prozradit můžu je můj osobní dojem. Už jsem zažil řadu modelových situací u jiných instruktorů v rámci jiných kurzů, ale nikdy jsem nikde nezažil stejný pocit jako na kurzech Aegisu. Stejně jako na K1 mne K2 donutila kriticky se podívat ne na techniku tasení, „zapichování“, střelbu, ale na mě samotného. Jak dokážu v kritické situaci reagovat, panikařit, mrznout, vyhodnocovat vstupní informace a v neposlední řadě bojovat to je oč tu skutečně běží. Pro řadu účastníků bylo po absolvování modelovky nejpodstatnější vydolovat z instruktorů „Jaké bylo správně řešení situace?“, „Kdybych udělal to a to, tak bych situaci vyřešil správně?“. Dle mého „správné řešení“ byla jedna z nejméně podstatných věcí, kterou si měl člověk ze cvičení odnést, ale třeba se mílím.

Drobné porovnání s konkurencí

Jelikož jsem absolvoval pokročilý kurz od Aegis zhruba měsíc po stejně pokročilém kurzu od RDA nemohu se ubránit srovnání, které bych rád ilustroval na jedné konkrétní technice. Oba kurzy začínají revizí úvodních kurzů a pokračují klekem. V obou případech jde o klek po zapíchnutí a pak o pomalý klek s mířením na cíl. Obojí je probíráno v podstatě stejně vč. důrazu na přisednutí na patu v konečné fázi. Přesto je mezi kurzy jistý rozdíl. Tam, kde RDA klek naučí  ho zároveň i rovnou opouští. Oproti tomu Aegis klek nezahazuje a dále jej rozvíjí, např. při střelbě z poza nižšího krytu. Použití v dalších technikách tak vaši schopnost klek použít nejen rozvíjí, ale také dále rozšiřuje, což odlišuje velmi kvalitní kurz RDA od  naprosto excelentní K2.

Shrnutí

Popravdě jsem si po začátečnickém kurzu (K1) nedovedl představit, že by se dalo navázat ještě lépe a přece to možné je. Kurz K2 je toho krystalicky čistým důkazem. Vše na sebe logicky navazuje, jak v rámci jednotlivých dnů, tak i ve vztahu ke K1. Nemáte tak dojem, že skáčete z jedné techniky na druhou a celkově to vlastně nedává smysl. Nic takového zde rozhodně nehrozí, spíše naopak, protože i s odstupem času musí absolvent ocenit, kolik práce museli Aleš a Martin věnovat tomu, aby kurzy vymazlili to této podoby. Právem kurz K2 patří k tomu nejlepšímu, co je možné v naší zemi absolvovat a zcela pochopitelně jsou jejich kurzy vyprodané stejně rychle jako koncerty rockových hvězd. Tento kurz rozhodně doporučuji, a kdybyste měli možnost absolvovat jen jeden pokročilý kurz obranné střelby, pak by to měl být právě tento.

Doporučení, aneb jak si kurz užít

Z kurzu si nejvíce odnesete, pokud nebudete významně zápasit se základy z toho úvodního. Konkrétně mám na mysli bezpečné (!) nabití a vybití zbraně, které po vás nikdo nebude chtít v bleskové rychlosti a poslepu, ale vždy tak, aby to byly vědomé pohyby. Samostatná kategorie, která po vás bude vyžadována prakticky vždy, je bezpečná manipulace se zbraní, čímž myslím, že máte neustále přehled o tom, kam míří vaše hlaveň, takže  nikdy nemíříte na sebe, nebo na někoho jiného. Nepočítejte s tím, že vás instruktoři nechají pobíhat po střelnici s „vybitou“ zbraní jak na promenádě a to byť jen na vteřinu. Pokud ke zmíněným věcem umíte navíc efektivně tasit, zapíchnout a vystřelit tak, abyste trefili, pak si troufnu říci, že si z kurzu odnesete maximum možného a zároveň si ho i nejvíce užijete.

Klady a zápory

+ mimořádná kvalita

+ propracovaná komplexita

– stejně jako u K1, není jednoduché se na kurz dostat